Touha po poznávání nás spoluutváří a posouvá dál. Tato touha roste díky novým lidem, kulturám i podnětům. A cestování je opravdovou zlatou žílou takové inspirace. Abyste ji mohli vytěžit, stačí sednout za volant karavanu a vyrazit v podstatě kamkoliv. Jaké je cestování s obytným vozem a čeho se nejčastěji bojí, na to odpovídal vedoucí půjčovny Martin Tesař.
Jaké je cestování s obytňákem?
Takové, jaké si ho uděláte. A taky záleží na tom, kam vyrazíte. Třeba do pětihvězdičkového kempu v Itálii můžete vyrazit jen s malým báglem, protože se tam bez potíží obstaráte a nemusíte tahat všechno s sebou. Jiné to zase je, když vyrazíte nadivoko do přírody. To funguje báječně v Norsku, kde můžete vjet na louku a přespat tam.
Nikdy jsem karavanem nejel. Mám se bát, že to nezvládnu?
Dokud si to nezkusíte, budete se bát dál. Ale naše karavany určitě zvládnete – jednak vás před odjezdem zaškolíme, takže budete vědět, kde co je. Když si neporadíte na cestě, budete mít po ruce příručku s kompletní obsluhou. Navíc chystáme i video na web, kde chceme všechno okolo obsluhy obytňáků ukázat. A pokud tohle všechno selže, můžete mi zavolat – jako rádce na telefonu funguju celý rok, sedm dní v týdnu.
Karavan je ale přece jen trochu jiná „váhová“ kategorie než běžné auto. Jak se s ním jezdí?
Je pravda, že právě rozměrů se lidé dost bojí. Mají obavy, že to nezvládnou, že se v centrech měst zamotají do úzkých uliček a zůstanou tam viset. Ale klid – ve všech našich obytných vozech je navigace uzpůsobená právě pro karavany. Je to navigace, která v podstatě myslí za vás – zná rozměry auta a najde takovou průjezdovou cestu, kde nebudete mít problémy. Nepovede vás třeba do úzkých ulic nebo pod nízké mosty, ale vezme vás okolo. Ovšem i tak je potřeba používat selský rozum – nezná například obchodní centra nebo nedokáže zohlednit uličku, kterou ještě dále zúží zaparkovaná auta. Navíc rozměry máte v našich autech vždy po ruce – na stínítku řidiče je totiž samolepka s rozměry auta, abyste si je mohl rychle zjistit a nemusel šátrat v papírech.
A co parkování?
Karavany mají obrovská zrcátka, na obě strany v nich vidíte nádherně, vzadu je pak kamera usnadňující couvání. Co se týká kempů, ty lepší jsou rozparcelované tak, že se tam karavan vždy vejde a nikdo se vám tam nebude plést. Případně je možné parkování v kójích, kde taky nikdo nepřekáží. Takže i parkování v kempu je bezproblémové.
Jak jsou na tom kempy s bezpečností?
I to je naprosto v pohodě. Moje zkušenost je, že když člověk jezdí po kempech, tak nemusí ani zamykat. Je pravda, že občas lidé přicházejí s různými příběhy – třeba že zloději napumpují do karavanu narkotický plyn, uspí všechny uvnitř a okradou je. Tomu se dá předejít přiobjednáním alarmu, který to nedovolí. Ale upřímně – takové případy se staly snad dva za čtyři roky. A to ještě když ti lidé parkovali, kde neměli. V kempu nic takového vážně nehrozí.
Kde jsou nejlepší kempy?
Rozhodně v Itálii, Rakousku nebo Německu. Místo ve špičkovém kempu třeba v Itálii si musíte rezervovat už rok dopředu. Půl roku před odjezdem už se nechytnete, i když jsou to taková malá městečka i pro 1500 obytných aut. Když propásnete rezervaci, pořád ještě můžete vyrazit na sever do Norska – tam se dá zastavovat u jezer, v krásné přírodě s úžasnými výhledy. Když budete dodržovat jejich pravidla, tak nebudete mít problém. Jen si musíte dát pozor na podloží, abyste nezapadli. To pak už pomůže jen traktor…
Jak jezdí „profíci“
Lidé, kteří mají obytňáky důkladně osahané, už dávno nejezdí jen v létě. Nebo jen na dlouhé dovolené. Často si půjčí auto kdykoliv během roku, třeba jen na víkend, aby ujeli z Česka kvůli dešti. A během krátkého volna si zajedou na otočku třeba do Itálie. Ohřát se, dát si dobrou pizzu nebo mrknout na památky. Jiní si zase přijdou pro klíčky od karavanu v zimě a vyrazí pod sjezdovku do Rakouska, Švýcarska, Francie nebo na Slovensko.
„Sám takhle jezdím. Zaparkuju přímo pod svahem, zajezdím si a na noc se přesunu na záchytné parkoviště, kde přespím. Za týden objedu třeba tři zimní střediska a užiju si parádní lyžovačku v různých resortech,“ říká Martin Tesař. Vzhledem k tomu, že si s sebou vozí dostatek proviantu na snídani nebo večeři, řeší jen oběd. Lehké jídlo při lyžovačce si dopřává přímo na sjezdovce.
Na zimní výlety karavanem si Češi zatím ještě nezvykli. „Ale vážně není se čeho bát. Sice jste odkázaní jen na vnitřní prostor a nevyužijete markýzu, protože venku je mráz, ale všechno potřebné v karavanu obstaráte. Lyže či snowboard stačí opucovat, dát do garáže a zapnout topení. A přezkáče nebo snowboardové boty zase šoupnout do vytápěné skříňky.“
Teplo za pár minut
Že byste v karavanu mrzli, nehrozí. Ve výbavě je nezávislé topení na naftu, které během půlhodiny ohřeje obytňák na 20 stupňů Celsia. Stačí mít naplno natankované auto a topíte. A když zaparkujete v zimním kempu, připojíte se k elektřině. „Za chvíli je v autě lépe než doma. Sám v něm pobíhám jen v kraťasech,“ směje se Martin Tesař a dodává, že se klienti nemusí strachovat, že by plyn nevydržel. „Mám už přece jen nějaké zkušenosti. Vím, na jak dlouho jedou, takže dávám i rezervní plyn,“ dodává.
Karavan se hodí i tehdy, když během zimy vyrážíte na nejrůznější výstavy po Evropě. Třeba když se na poslední chvíli rozhodnete odjet na autosalon do Ženevy a už nemáte šanci sehnat ubytování. Anebo máte – ovšem za ceny, které šplhají do nesmyslných výšin. Obytňák pak samozřejmě vychází mnohem levněji, zvlášť když se cena rozpočítá na celé osazenstvo auta.
Ale přece jen na jednu věc Martin Tesař upozorňuje. Abyste při zimních výjezdech vsadili na správné lidi, se kterými vám bude fajn. Je to jako na jachtě – na malém prostoru před sebou neutečete a stačí jeden jediný prudič, aby zkazil náladu všem.